Kasičky měli jednu výhodu, či nevýhodu. Jak to kdo viděl. Peníze v nich musely zůstat tak dlouho, než někdo vzal nůž a rozřízl je.
Ten, kdo si na něco opravdově šetřil, ušetřil. Ne teda žádný majlant, ale už zde začínalo povědomí mladého člověka, že je také nutné si na nějakou věc počkat a sám zaplatit, než se snažit vyrazit potřebnou sumu z rodičů.
Dnešní mladí by tímto způsobem šetření nic neměli. Ceny se pohybují vysoko a než by si ušetřili na lístek do kina, film by se stal filmem pro pamětníky.
Proto dnešní rodiče musejí sáhnout mezi papírové peníze a ani stokoruna není tou bankovkou, která je s jásotem vítána. Jen skromně potěší.
Z toho důvodu se mnoho mladých dívá po brigádách. Pracují ve fast foodech, kde obsluhují neznalé zákazníky, kteří se mnohdy pošklebují a svým malým dětem říkají, že když se budou špatně učit, tak dopadnou jako oni, klidně uklízejí a vůbec pracují na místech, která se některým zdají podřadná.
Oni jsou ale šťastní. Vykonávají při své škole práci, mají vlastní výplatu a nemusejí chodit škemrat za rodiči, jestli jim dají na kino a nějaké občerstvení. Někteří se do práce zakousnou tak, že si vydělají na oblečení, po kterém už dlouho touží, nebo si jdou vydělat třeba na dražší mobil.
Byla jsem u toho, když dvě paní (matka s dcerou) brblaly nad tím, že mladí jsou nezodpovědní a jen tahají peníze z kapes rodičů. Matka byla o dvě generace starší než já, dcera o patnáct let.
Překvapilo mě, že to vidí takto. Zřejmě dcera taková bývala a její děti, než měly vlastní rodiny, také.
Nemohla jsem mlčet. Docela mě udivilo, že ani jedna nevnímá, kolik studentů kolem nás pracuje.
Nakonec mě dorazily názorem, že mladí zabírají místa starým a že prý nepotřebují mít vlastní peníze na útratu. Stačí, co jim přispěje rodina.
A s tím já rozhodně nesouhlasím.
Líbí se mi, když se mladí staví k životu zodpovědně, nechodí pořád s nataženou rukou za rodiči a na své zájmy si vydělají.
Samozřejmě, že náklady na studium, je hlavně na rodičích, ale i ti „nezodpovědní a flákající se mladí“ dokážou vydělat a mnohdy ušetřit slušnou částku.
A k tomu chodí denně do školy.
Ano, je spousta těch, kteří nic nedělají, protože je doma dotují, ale ti se v době osamostatňování nebudou umět postavit na vlastní nohy. Nebudou si se sebou vědět rady.
Fandím těm, co si už jako dospívající uvědomili, že bez práce nejsou koláče a snaží se svým rodičům ulehčit tím, že sami si dokážou vydělat, ale i získat určité zkušenosti, které po skončení studia budou moci uvádět ve svém životopise. Každý personalista uvidí, že má tu čest s pracovitým člověkem, který je lépe zaměstnatelný.
Nenadávejte na mladé, všichni nejsou stejní. Jen ti pracovití nejsou vidět tak, jako ti flákači, se kterými je házíte do jednoho pytle.
Nezařazené
