Archiv pro den: 3. 4. 2021

Ratanový nábytek

Ratan je liána rostoucí v Indonésii,  Malajsii, ale také v jižní Číně nebo na Filipínách. Většina světových zásob (asi 75 procent) roste v Indonésii, na ostrovech Borneo, Sumbawa, a Sulawesi. Samotné slovo pochází z malajského „rotan“, kterým je nazýváno asi šest set druhů palem. Jde o silnou popínavou rostlinu, s průměrem od jednoho do sedmi centimetrů. Šlahouny takové liány mohou dorůstat až ke sto metrům.
ratanový nábytek na terase.jpg
Nejčastěji se na výrobu nábytku sklízí liány dlouhé patnáct až dvacet metrů. Jde o lehké a ohebné dřevo, které se po napaření ohýbá do požadovaného tvaru.
Ratan byl používán již ve starověkém Egyptě a vlastně až dodnes je většina prací ohledně výroby prováděna ručně, takže se občas mohou na výrobku objevit drobné nepřesnosti, nebo mírné barevné odlišnosti. Což ale naopak nábytku dodává na zajímavosti a ojedinělosti.
Do venkovních prostor se používá ratan, který je neloupaný a tím pádem je jeho jádro chráněno proti nepřízni počasí, povětrnostním vlivům. Pokud chceme ratan do interiéru, pak se kůra při výrobě loupe a používá se jádro ratanu. Taková sloupnutá kůra se pak dále může použít při výrobě třeba košíků.
ratanové židle.jpg
Když je ratan vytvarován do požadovaného tvaru, musí se na něm provést povrchová úprava, jako je broušení, moření, lakování. Z tohoto důvodu je údržba nenáročná, vystačíte si s navlhčeným hadříkem.
Obzvlášť do venkovních prostředí je další variantou takzvaný umělý ratan, nebo též někdy nazývaný syntetický ratan, jde o imitaci přírodního ratanu. Umělý ratan je plně recyklovatelný. Nábytek z umělého ratanu je lehký (jeho základní konstrukce je z hliníku) a velmi odolný proti povětrnostním vlivům, můžete ho používat i při vysokých teplotách a mrazu.
Ať si vyberete přírodní, nebo umělý ratan, najdete nábytek opravdu širokého využití. Od křesel různých tvarů, stolků, postelí, komod až po různé ratanové doplňky. A vaše kancelář, ateliér, či pokoj dostane opravdu zajímavý nádech.

Rozená babička versus babičkou z povinnosti

Každá žena tajně doufá, že se jednou stane maminkou. Když se ji to splní, užívá si to, co jen to jde. Jenomže to, že děti vyrostou, už oplakala ne jedna žena. A tak si později přeje, stát se babičkou. Protože být babičkou, je být druhou mámou a strážným andělem všech vnoučat. Někdy na to, ale žena připravená není a tyto role se ani nezhostí, protože ji to není blízké. I to se stává. Jaké jsou rozdíly mezi babičkou z radosti a babičkou z povinnosti?
panenka babička

ŽENA, KTERÁ TOUŽÍ PO TOM MÍT VNOUČATA

 Milá, vlídná, laskavá, hodná a štědrá, jednoduše nejlepší – to je babička! Když přijde to velké očekávané oznámení o vnoučeti, pro budoucí babičku je to, jako povel ke startu. Začne nakupovat oblečení, pořizovat výbavu a vše potřebné a nevyhnutné, co dítě bude potřebovat. Všechno mu chce dopřát a opravdu nikdy se neohlíží na sebe. Nic se na tom nemění, ani po narození vnoučátka, kterého se nemohla dočkat. Cítí k němu silný vztah, miluje ho od prvého okamžiku a ví, že mu chce být vždycky na blízku a po ruce. Těší se na každou návštěvu, vyjížďku kočárkem, svátky a narozeniny. Chce být na všech výletech, u všech jeho pokrocích a hlavně co nejvíc vidět, jak neuvěřitelně rychle roste. Taková babička dává vnoučatům především kus sebe.

babička a maminka
ŽENA, KTERÁ SE NECÍTÍ BÝT JEŠTĚ BABIČKOU

Zdá se, že jsou i ženy, které si nepřipadají vůbec staře a už vůbec ne na to, aby na ně někdo volal „babi“. Takzvané „aktivní babičky“, se jako babičky vůbec necítí. A taky, že je to na jejich vztahu ke vnoučatům, znát. Takové babičky se staví na návštěvu většinou jenom příležitostně, v mnoha případech, jen s úmyslem odevzdat dárky a jít. Povinnost jim takhle odpadá a můžou zase žít svým perným životem. Třeba mají nového přítele, nebo rádi cestují, tráví čas s kamarádkami u vína, nebo jenom chtějí mít poklidný život doma a chvíle pohody. Neznamená to ovšem, že jsou na své vnoučata jako na cizí, ale většinou jim místo lásky, dávají materiální dárky, co se samozřejmě dětem počítá. Co jim to, ale přinese do budoucna, se ukáže časem. Vždyť nejlepší a nejkrásnější vzpomínky z dětství začínají větou „Moje babička…“. A taková žena, která roli babičky nepřijala, jim toto kouzlo nabídnout nemůže.